Plnohodnotný svobodný režim

Česká země

Většina z vás je zvědavá, co může být více svobodnějšího než je režim Demokracie. Je to plnohodnotný svobodný režim, který zajišťuje nezávislost a suverenitu před jakýmkoli systémem a jakoukoli organizací. Zároveň systém v sobě nese nástroj na odhalení správnosti, či nesprávnosti jakýchkoli názorů, a to podle vzorce svobody člověka. Oficiální název tento režim nemá. Ale co má, tak jasný řád a jasně nastavené hodnoty a pravidla.

Režim plnohodnotné svobody je nástavbou, neboli upgrade Demokratického režimu. To znamená, že má stejné základy a úplně stejné mantinely. Režim plnohodnotné svobody je lék na jakékoli celospolečenské problematiky.

Je třeba si uvědomit, jaký význam a jakou úlohu ve společnosti má režim demokracie.

Řeknu to ve zkratce. Demokratický režim lze pojmout několika způsoby. Naši zákonodárci si po Sametové revoluci vybrali právní systém režimu demokracie. Proto zde nebudu uvádět příklady jiných demokratických režimů. Na druhou stranu jsem velmi rád za to, že naši porevoluční politici si vybrali právní systém režimu demokracie. Ostatně ve světě nic svobodnějšího ani nebylo a ani dodnes není. A ani tento režim zatím oficiálně neexistuje. Znám ho zatím jen já a znát jej nyní budete i vy.

Z počátku vše bylo v pohodě, alespoň se vše tak tvářilo. Jenže něco se do dnešního dne pokazilo. Ať se to stalo kdykoli, byli jsme tomuto deficitu automaticky předurčeni tím že jsme začali využívat režim demokracie. Každý stát a jeho lid, který využívá ke svému chodu režim demokracie, je a byl tomuto deficitu předurčen.

Režim demokracie nezajišťuje svobodu a ani ji nikdy nezajišťoval. To je jeden z největších lidských omylů a dezinformací. Režim demokracie je jakýsi druh rovnoramenných vah. Na levé straně misky vah jsou levicově zaměřené politické strany a jejich ideologie. Na pravé straně misky vah jsou pravicově zaměřené politické strany a jejich ideologie. Postupem času vznikly nové politické strany, které se snaží udržet někde uprostřed na vahadlu. Neustále musí balancovat, aby nepřepadli na jednu či druhou stranu, případně aby nespadli z vahadla úplně. Proto jejich názory se občas přelévají doleva o občas doprava. Je třeba si uvědomit, že samotné misky vah se dělí na střed, levý okraj a pravý okraj. Z výše uvedeného plyne fakt, že chopí-li se politické moci například krajně levicová strana, která sedí na samém levém okraji misky vah, nebo krajně pravicová strana, která sedí na samém pravém okraji misky vah, tak svobodná společnost skončila. Aby svoboda člověka byla udržitelná, nebo zajištěna, tak musíme chodit k volbám a volit takové politické strany, které nám naši svobodu zachovají do dalšího volebního období. Jenže ono je to trošku zavádějící, protože demokratický režim je o politické diskuzi a názorovém prostředí, který onu svobodu člověka tu a tam omezuje.

Jenže zde vyvstává jedna z hlavních problematik. Budeme brát, že každá politická strana, která je nyní v politice, je prodemokratická, a tedy je pro zachování svobody. Jenže každá politická strana má diametrálně odlišné názory na konkrétní věc. Je potřeba si uvědomit další faktor, že každá politická strana chce pro nás obyčejný lid to nejlepší. Jenže co je pro nás nejlepší? To, či ono. Nebo snad tamto? Ve výsledku je úplně jedno jaký názor má kterýkoli politik, protože jsme členy EU, a ta nám na základě Lisabonské smlouvy nařídí co ona chce, i to, co je celospolečensky pro naši zem špatné a nesvobodné, byť se veřejně prezentuje, že chce to nejlepší pro nás všechny, jako ty naše politické strany. Avšak, co když umíme tento celospolečenský deficit spravit? Vezměme si příklad u politických stran, které chtějí opustit EU, protože zastávají názor, že EU je mimo jiného o nesvobodě občanů. V ČR existuje toliko politických stran, které bojují za opuštění EU, ale i přes tuto kvantitu nejsou před občany úspěšní. Důvodem je názorová část lidí. Lidé nevnímají co je správné a co je špatné. Vnímají jen to, co je momentálně přínosné, kde dlouhodobější úvahy a scénáře jsou mimo jejich myšlenkový perimetr. Lidé jsou spokojení a EU jim nevadí. Ba naopak. Lidé vnímají propagandu EU pouze v kladech, protože je takto celospolečensky servírována. Ale je tomu opravdu tak? Má propaganda EU pravdu? Ve výsledku je to druhořadé, protože jde o lidi a jejich názorovou část. Je důležité, jak lidé zpracují jakékoli přijímané informace.

Díky novému systému se tento myšlenkový trend podstatně změní pro každou přijímanou informaci a EU je v tomto případě úplně druhořadá. V prvé řadě jde o náš národ a naši svobodu. Pokud existuje nástroj, nebo klíč (vzorec), který dokáže každou přijímanou informaci rozšifrovat, kde ihned zjistíme, zda se jedná o kladnou či zápornou informaci, nebo se jedná o informaci podporující svobodu, či nesvobodu, tak sami pochopíme zda chceme, či nechceme tuto informaci přijmout. A nejen to. Veškeré názory našich politiků budou ihned rozšifrované, kde se nemůže stát, že rádoby svobodná iniciativa by se časem přirozeným, ale i nepřirozeným vývojem stala nesvobodnou iniciativou, jen proto, že dlouhodobější úvahy a scénáře běžných lidí nelze díky jejich časové a pracovní vytíženosti předpokládat.

Je jasné, že demokracie je pouze o názorové části. A můžeme dodat, že tisíc lidí je o tisíci názorech. Tak co je pro nás nejlepší? Když zabředneme do jakéhokoli odvětví, tak existují jasně daná pravidla. Jasně dané výrobní postupy, jasně dané obchodní komunikace a jiné lidmi vyzkoušené mechanismy. Politika demokratického režimu je však jiná. Ta je schopna naplánovat stavbu baráku od střechy, nikoli od základů. A v tom je celý zakopaný pes.

Abyste to ještě více pochopili v samotném detailu, tak vám uvedu jeden příklad za všechny:

Pamatujete si nedávno probíraný mediálně známý protikuřácký zákon, kdy se politici názorově předháněli co je správné a co je špatné ohledně tématu, zda by si měl vlastník restaurace sám rozhodovat o tom, zda se v jeho restauraci bude kouřit či nikoli? 

A nyní si sami řekněte, jaký je váš názor? Jste pro názor č. 1? Nebo jste pro názor č. 2?

Prozradím vám, že pravicově zaměřené strany jako je ODS, TOP 09 atd., byli pro to, aby si o kouření rozhodoval sám vlastník (provozovatel) restaurace. A levicově zaměřené politické strany byli pro zákon, že by o takto závažné věci měl rozhodovat stát za vlastníka, případně provozovatele restaurace.

A víte jak to dopadlo? Vyhrálo hlasování obsažené v bodě 2. Tedy stát bude rozhodovat o tom, zda se bude v restauracích kouřit, či nebude.

Pokud bychom chtěli ochraňovat svobodu a práva lidí, tak bychom byli pro bod 1. Jenže opravdu bychom učinili správné rozhodnutí?

V demokracii je velmi důležité dělat věci, které jsou správné, a jsou prodemokratické. Tedy nejsou v rozporu s Ústavou ČR. Jenže podle čeho se určuje ona správnost a nesprávnost? Co je normální a nenormální? O normálnosti a nenormálnosti rozhodují celospolečenské trendy pramenící z historie. To znamená, že otázka normálnosti je odrazem kulturního dědictví daného státu, či národu. Co je pro náš národ normální, nemusí být normální pro okolní státy. Jediné co nás spojuje je samotné přežití člověka (národu). Proto jsme v EU a NATO, byť se EU vydalo (opět díky odlišné názorové části lidí s jinými otázkami normálnosti) jinou cestou. Jinak naše kulturní hodnoty jsou diametrálně odlišné. Proto vznikají rozdílné politické diskuze na Europarlamentní  úrovni. V menší míře normálnosti i na úrovni našeho státu. Například pro jeden národ je normální pojídat vepře a krávy, pro jiný je to nenormální. Tak jako pro jeden národ je normální pojídat psy a kočky, tak pro jiný národ je to nenormální. Otázka normálnosti je základní hodnotou pro spolupráci jakéhokoli národu s národem jiným.

Úplně odlišné je to s otázkou správnosti a nesprávnosti. Podle nového politického režimu plnohodnotné svobody je správnost a nesprávnost jasně daná, a nelze ji zaměnit za jinou hodnotu. U demokratického režimu je to naopak. V demokracii může hodnota správnosti být nesprávná, tak jako tomu bylo u protikuřáckého zákona.

A nyní si rozebereme onen protikuřácký zákon podle demokracie a nového režimu plnohodnotné svobody. Následně zjistíte, jak jste se všichni zmýlili, díky demokratickým hodnotám a omezenému (zkreslenému) příjmu informací. 

Předpokládám, že 95% z vás bylo pro názor, že by si vlastník restaurace sám měl rozhodnout, zda se v jeho restauraci bude kouřit, či nebude. Přeci jen žijeme ve svobodné společnosti, a tím by bylo zachováno právo na svobodné rozhodování vlastníka nemovitosti. Přeci jen na svém si mohu dělat co chci, a stát by mi neměl nařizovat co mohu, musím a nemohu. To je názor většiny obyvatel.

Nejprve si vydefinujme kořen problematiky protikuřáckého zákona. Jedná se o: 1) KOUŘ, 2) ZÁPACH 3) ZDRAVÍ ŠKODLIVÉ. To jsou 3 základní hodnoty, díky kterým ona politická diskuze vznikla. Abychom byli schopni nalézt onu správnost a nesprávnost ve společnosti, tak musíme nalézt extrémní hodnotu oněch třech hodnot. Protože jen extrémní hodnoty nám ukáží správnost či nesprávnost konkrétní problematiky. To platí na vše!

Představte si, že žijete v městečku, kde není žádný kouř, zápach, a ani nic co by škodilo Vašemu zdraví. Jenže podle Vašeho názoru si vlastník může sám svobodně rozhodnout... Tak já jakožto vlastník pozemku jsem se rozhodl, že si na svém pozemku postavím uhelnou elektrárnu. (Prosím nyní neargumentujte že je to jiné, vše vysvětlím). Uhelná elektrárna je extrémní hodnotou kouření. Uhelná elektrárna je o kouři, zápachu a zdraví škodlivých.... To že existují na takovéto extrémy jiné postupy, jako je stavební zákon, souhlas dotčených orgánů, případné petice občanů apod, tak jen vyjadřuje nedokonalost protikuřáckého zákona, který by měl být v demokracii postaven na úplně stejných postupech, jako je tomu u extrémních hodnot u uhelné elektrárny.

Problém je v tom, že u cigaret by si měl vlastník rozhodnout sám, zda se v jeho restauraci bude kouřit či nebude a pokud jde o vlastníka u uhelné elektrárny, tak tam by měl rozhodovat stát a lidé, kterých se výstavba dotýká. Jak sami vidíte, tak na jednu a tu samou hodnotu máte dva odlišné názory, byť by měli být shodné. A to je opravdový problém demokracie. Bereme tento stav jako normální a správný díky zažitému mechanismu, ale normální není, a není ani správný.

A nyní onen rozbor podle nového režimu plnohodnotné svobody. Nikdo z vás nechce mít ve společnosti negativa. Nechce aby se kradlo, nechce aby se vraždilo, nechce aby byli lidé verbálně negativní apod. KOUŘ je negativum a je postaven celospolečensky na negativech. To znamená, že vám unikla jedna podstatná celospolečenská hodnota správnosti, jen proto, že kouření je dlouhodobě a celospolečensky vnímáno, že je to soukromá věc každého člověka. To neznamená že je svobodné, aby jednotlivec rozhodoval o celospolečenských negativech. Ale také to neznamená, že by měl o této hodnotě rozhodovat stát za vlastníka, případně provozovatele. Bohužel žijeme v demokracii, která je postavena na právech. Tak je koncipována Ústava ČR a související listiny základních práv a svobod. A zde je onen základní deficit celé demokracie. (Svoboda člověka je rozdělena na dvě části. Právní svoboda člověka, která je hlavní pro chod demokratického režimu a vnitřní svoboda člověka, která je potlačována právní svobodou).

My jsme v roce 1989 přijaly systém demokracie, jakožto nástroj svobody. Porovnávali jsme onen demokratický režim s režimem komunistickým, kde bychom mohli hovořit o socialismu. A o jaké hodnoty svobody nám šlo? 1) svoboda pohybu, 2) svoboda slova (konec cenzury), 3) svoboda podnikání, 4) svoboda duševní, tedy vnitřní pocit svobody, 5) svoboda shromažďování....

Ono těch hesel svobod bylo více, avšak jsou výše vypsané hodnoty svobod hodnotami pro opravdovou svobodnou společnost? Dnes v demokratickém režimu je vše mířeno na práva občanů, což je logické, když jsme právní stát. Tato práva občanů se ochraňují formou jakýchsi preventivních opatření, které jsou podpořeny sankcemi za porušení oněch preventivních opatření. To znamená, že celé naše zákonodárství je postaveno na osobním uvědomění občanů, kteří překonávají preventivní opatření úmyslně (vědomě). A nyní si řekněme, co nás obyčejné občany chrání? Prevence? Vlastně vůbec nic. Celý systém je postaven na osobním uvědomění občanů a jejich dodržování zákonů, a to je naše svoboda a právo svobody. V momentě kdy nám naše práva kdokoli naruší tím, že úmyslně, ale i neúmyslně překoná preventivní opatření, tak je za konkrétní porušení sankciován. To stejné platí pro kohokoli, kdo nebude stanovené právo dodržovat. Bude sankcionován za konkrétní porušení. Vezměte si právo na život. Každý má právo na život, ale co když mi můj život někdo vezme? Ať úmyslně, či neúmyslně. Kde jsou moje práva? Já jsem mrtvý, a je mi úplně jedno, zda ten či onen byl za moji smrt potrestán. Má práva byla popřena a nic a nikdo mě neochránil.

Veškerá ochrana práv občanů jsou v demokratickém režimu nastavena na prevenci, a vymáhána jsou až když se něco stane. Tedy preventivní opatření v demokracii nefungují, a ani fungovat nemohou, protože jsou postaveny na mentálním stavu a osobním uvědomění každého jedince. Tím bych rád poukázal na skutečnost, která přímo souvisí s oním stavem politického omylu, kde politici, kteří hlasovali pro zákon, který by umožnil vlastníkům a provozovatelům restauračních zařízení, si svobodně rozhodnout, zda se v jejich restauraci bude kouřit či nikoli, ve výsledku upřednostnili svobodu jedince vůči svobodě celku, jen proto, že právě kvůli tomuto právu svobodného rozhodování byla Sametová revoluce. A ti druzí politici, kteří byli pro to, že by o kuřácké hodnotě měl rozhodovat stát, což i prolobovali při hlasování v Poslanecké sněmovně, tak zastávali názor, že se jedná o tak závažný zásah do práv občanů, že by takovéto rozhodnutí nemělo být závislé na jednotlivci.

Systém plnohodnotné svobody spočívá v jednoduché klauzuli, která se zanese do samotné Ústavy ČR.

• Vnitřní svoboda člověka, která svoji povahou nenarušuje jinou vnitřní svobodu jiného člověka je postavena nad svobodu právní.
• Vnitřní svoboda člověka, která svojí povahou nenarušuje jinou vnitřní svobodu jiného člověka je postavena jako hlavní pilíř pro tvorbu jakýchkoli zákonů a předpisů a je chráněna Ústavou ČR.
• Vnitřní svoboda člověka, která svojí povahou narušuje jinou vnitřní svobodu jiného člověka, je řízena právní svobodou.
• Zákony a díla, která svojí povahou narušují vnitřní svobodu člověka, musí být neprodleně nahrazeny zákonem, a dílem, který nenarušuje vnitřní hodnotu člověka.
• Pokud existuje dílo, či zvyklost, které svojí povahou narušují vnitřní svobodu člověka, ale není možné je z technického, či intelektuálního hlediska nahradit dílem či jinou zvyklostí, které nenarušují vnitřní svobodu člověka, budou dodatečně tolerovány do doby, kdy bude možné technologicky či intelektuálně, dílo či zvyklost plnohodnotně nahradit, či zrušit.
• Do vnitřní svobody člověka, která svojí povahou narušuje jinou vnitřní svobodu jiného člověka, se nezapočítávají celospolečenské národní rozvoje, evoluční a technologické rozmachy. Jako jsou výstavby silnic a dálnic, železničních koridorů, výstavba elektráren apod.
• Právo na život musí být zachováno výlučně s vnitřní svobodou člověka u každého občana.

Nový systém potřebuje podporu veřejnosti. Pokud chcete změnit systém pro naše vnoučata a jejich děti, aby žily v blahobytu a míru, tak se připojte k našemu politickému hnutí Třetí cesta.