Kultura

Ministerstvo kultury podle § 8 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je ústředním orgánem státní správy pro

• umění,
• kulturně výchovnou činnost,
• kulturní památky,
• pro věci církví a náboženských společností,
• pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků,
• pro přípravu návrhů zákonů a jiných právních předpisů pro oblast rozhlasového a televizního vysílání,
• pro provádění autorského zákona,
• pro výrobu a obchod v oblasti kultury.

Možná pro někoho nezáživné téma, ale pro nás jedno z těch nejdůležitějších. Mimo kulturních činností, umění aj., je důležité samotné řízení médií. Nesmí se stát, aby existovali jakékoli cenzury, které se dnes a denně dějí, dokonce se o nich veřejně hovoří. Velké mediální společnosti si vytvořili na informacích obrovský byznys, kde informace poskytované lidem nejsou prověřovány, jen proto, že je poskytl zdroj o kterém se nepochybuje. Například vláda. Sami jsme zveřejnili několik informací, které vláda prostřednictvím médií potlačuje, aby o nich český lid nevěděl. A nejsme jediní. Média vytváří společný úhel pohledu na konkrétní problematiku, čímž nedávají prostor ani podnět obyčejnému člověku k zamyšlení. Ten vezme informaci jako fakt a skutečnost, byť ve výsledku mohla být informace úmyslně upravena pro zatajení pravého faktu.

Média mohou za zhoršování mezilidských vztahů, úprav lidského myšlení a vytváření veřejného mínění, které ovlivňuje vnitřní svobodu každého člověka. Nebudeme více šířit naše poznatky, fakta a skutečnosti o zákulisí, provázanosti a špinavých dohod mediálních gigantů s vládou, ČTK apod. Sami víte o úskalí mediálních gigantů.

Co bychom rádi prosadili, tak změnu systému distribučních kanálů pro periodický a neperiodický tisk. Je absolutně nemorální, aby distributoři odmítli něčí publikaci, když jsou v zavedeném systému jedinou reálnou cestou k veřejnosti. Dále se nám nelíbí, že u subjektů, kterým publikaci přijmou do distribuce, si žádají od 40-50% z prodejní ceny knihy. Distributoři argumentují o systému knihkupců, kteří mají marži ve výši až 25% z prodeje knihy, ale to je vůči té kvantitě knih nestydatost. Úprava by měla znít: 60% spisovatel, 20% distributor, 20% knihkupec. Distributor i knihkupec mohou žádat o 5% spoluúčast na reklamní kampaň periodické, nebo neperiodické publikace. Avšak i tato kampaň musí být objektivní, nikoli brána plošně s jinými publikacemi, kde by tato předmětná publikace zanikla. Pokud bude situace, kde distributor ponese náklady tisku, tak se model zisku nemění, jen spisovatel bude povinen náklad uhradit.

Pokud se podíváme na ukazatele výročních zpráv jednotlivých distribučních kanálů, tak zjistíme, že profit mají velmi vysoký, kde jsou schopni kupovat i konkurenční distribuční kanály. Není umění podnikat na úkor toho, který jim pro obchod poskytl produkt. Je umění podnikat tak, aby svým umem uspokojili všechny strany a profitovali z kvantity produktů. Pro kreativního a nadčasového spisovatele neexistuje žádná varianta prodeje mimo přímého prodeje, který zajišťuje neúměrnou ztrátu. To je třeba si uvědomit.

Dále bychom regulovali finanční toky u veřejnoprávních televizí a rádií. Je pravdou, že veřejnoprávní televize by neměla konkurovat komerčním televizí, ale děje se tak. Veřejnoprávní televize má ročně několika-ti násobný provozní rozpočet než komerční televize o více spravovaných kanálech. A přesto je schopna vše utratit. Samotné nulové daňové přiznání hovoří za vše. Dle našeho názoru by veřejnoprávní televize měla vytvářet takovou programovou nabídku, která je pro komerční televize nereálná. Například rádio. Proč by nemohl Český rozhlas radiožurnál mít pokrytí po celé Evropě? Německo, Francie, Rakousko, Slovensko, Chorvatsko? Nebo proč Český rozhlas radiožurnál neinvestuje finance do zařízení, které nám zajistí přenos rozhlasu všude ve světě? Určité návrhy máme... ale nařízení musí přijít od vlády. Každopádně bychom chtěli, aby se koncesionářské poplatky nehradili od lidí, tak jak tomu je dnes, ale přímo od vlády na základě doložených investic a výdajů roku minulého + doložení projektů pro nadcházející kalendářní rok, včetně rozpočtu a ekonomické rozvahy. Přesněji, Česká televize a Český rozhlas budou muset doložit, počet zaměstnanců a jejich výplaty, počet externích pracovníků a jejich výplaty, pevné výdaje třetích stran jako jsou přenosové soustavy apod., nákup technologií a vozidel včetně jejich oprav a náhrad, a posledně budou muset předložit projekty a finanční analýzy nových pořadů a tvorby. Vláda se následně rozhodne, zda a kterou požadovanou finanční částku vydá či nikoli. Nebude se jednat o veřejné informace, ale bude o nich rozhodovat vláda.

Další úpravou by bylo vysílání negativních zpráv. Přesněji se jedná o medializování trestních činů, které by se mohlo vysílat až po 22 hodině. Je několik důvodů proč až po 22 hodině. O zásah do práv svobod se jednat ani nemůže, protože na internetu a i v televizním médiu odvysílat negativní zprávy budou moct. Problém je, že ten kdo o negativní zprávy bude mít zájem, tak si je sám vyhledá na internetu, nebo si počká na 22 hodinu a shlédne si je v televizi.

Důvodů proč chceme prosadit tuto změnu je několik, avšak ten hlavní je zhoršování mezilidských vztahů. Díky těmto negativním zprávám vznikla obrovská občanská nedůvěra, která je o minimálně 2000% horší jak v roce 1990. Lidé, kteří byli informačně blokováni minulým režimem, tak byli upoutáni na televizní média, která započala veřejnost informovat o lumpárnách, které se u nás dnes a denně dějí. Lidé automaticky dostali strach a díky přibývajícím zprávám se nejen prohlubovala občanská nedůvěra, kde lidé začali brát pouze svoji rodinu, známé, sousedy, spolužáky a spolupracovníky ve firmě, ale vytvořili si jakési preventivní opatření, které je má chránit. Tato nedůvěra se přenesla i do nastavení firem, obchodních procesů a jiných procedur. Je třeba narovnat mezilidské vztahy a to tím, že potlačíme kriminalitu ve všech směrech, a hlavně potlačíme jejich medializaci.

Hlavou zeď neprorazíme, ale jsme schopni jednat tak, abychom naši zem zlepšili o více jak 70%.